Autor: P. Václav Fojtík | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
31.05.2026
Zamyšlení na 31. května
Velkodušnost Mariina
Během jednotlivých květnových dní jsme častěji uvažovali nad slovy, kterými Maria velebí Boha ve svém Magnificatu. Tento její chvalozpěv se nám stal vůbec nejvýznamnějším zdrojem pro naše úvahy nad „mateřskou řečí“ Matky Boží a Matky naší. V něm nacházíme také Mariinu nejdelší přímou řeč. Při svátku Navštívení Panny Marie, který slavíme právě dnes, posledního května, se zastavme u slov, která pronáší Maria před svou příbuznou Alžbětou. Těmito slovy zároveň ukončujeme naše májové úvahy, které měly za cíl představit Mariinu „mateřskou řeč“.Před svou příbuznou Alžbětou tedy Maria říká: Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. (Lk 1, 48-49) P. Metoděj Habáň (1899-1984), kněz dominikánského řádu, spisovatel, filosof a teolog popisuje ve své Přirozené ethice ctnost velkodušnosti. Tato ctnost se působivě představuje v životě Panny Marie, což můžeme dobře sledovat právě v jejím Magnificatu. Kéž bychom i my v získávání této ctnosti rostli!
„Velkodušnost, velkomyslnost neboli důvěra je určitá ušlechtilost ducha, která člověka naklání k velkým věcem. Je to styl života: být v dobru velký! Je spojena s nadějí a týká se obtížného dobra. Nesměřuje k velkým věcem pro chválu nebo poctu, ale protože jsou velké a obtížné. Obtížnost velkodušného nejen neodrazuje, a dokonce přitahuje! Liší se však od své karikatury, od ctižádosti - ctižádostivému jde pouze o poctu, velkodušnému jde o to, konat velké věci před Bohem a pro Boha.
Je specifickou ctností, její záležitostí je pořádat skutečnosti, které jsou hodny zvláštní cti. Neprotiví se pokoře - člověk má v sobě něco velkého, co je darem Božím, má také nedostatky, které jsou slabostmi přirozenosti. Velkodušnost působí, že si člověk uvědomuje velikost svého povolání a svých darů, toto vědomí je doplňováno a usměrňováno ctností pokory, která pomáhá uvědomit si svou nepatrnost před Bohem a své nedostatky. Obě ctnosti proto nejsou v rozporu, ale vycházejí z odlišných předpokladů.“
Matko obdivuhodná, Maria, oroduj za nás!
Magnificat › chvalozpěv Panny Marie › Lk 1, 46-55.
Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný, jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou, ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství,
jak slíbil našim předkům Abrahámovi a jeho potomkům navěky.
